May 31, 2021
Jmenuju se Ed a jsem Angličan z Londýna. Můj vztah s Českem je poměrně komplikovaný. Bydlel jsem tady, když mi bylo 25 let, v roce 2007. Pracoval jsem jako učitel angličtiny, ale po roce jsem se vrátil do Anglie. Teď pracuju jako auditor na dálku pro firmu v Londýně, ale bydlím tu zase od roku 2016. Děláme audity projektů financovaných EU nebo OSN.
Je docela vtipný, když Češi říkají, že Praha je velká. Pro mě je to tady jako velmi příjemná vesnice. Na začátku jsem pracoval doma, neznal jsem tolik lidí. Takže se snažíš být kamarád se všemi lidmi, které potkáš, ale takhle to nefunguje, tyhle věci potřebují čas. Hodně lidí říká, že Češi nejsou moc otevření, ale myslím, že je to stejné i v Londýně, je to spíš otázka velkých měst.
Miluju jazyky. Ve škole jsem se naučil francouzsky a německy. Po vysoké škole jsem si říkal, že je na čase naučit se taky nějaký slovanský jazyk. Musel jsem si vybrat. Tušil jsem, že tady bude lepší život než v jiných slovanských zemích a myslím, že jsem měl pravdu. Takže jsem si vybral češtinu. Před pandemií jsem hodně cestoval, jenom v Srbsku jsem byl asi třicetkrát. Byl jsem zvyklý, že alespoň dvakrát za měsíc někam cestuji, že vidím něco nového a zajímavého. Najednou jsem byl pořád doma. Protože jsem tolik cestoval, neměl jsem doma skoro ani žádný nábytek.
Lockdown mi ale přinesl i pozitivní změny. Začal jsem chodit na lekce češtiny. Předtím to bylo prostě nemožné. Mám taky nové přátele. Jsem moderátor ve facebookové skupině #helpyourhood. Ta skupina pomáhá cizincům žijícím v České republice. Začal jsem mluvit s jinými moderátory a stali jsme se přáteli.Hodně cizinců, kteří žijí v České republice, nerozumí dobře česky a neví, kde mají informace hledat, protože hodně informací je jenom v češtině. Na té naší stránce jsou moc zajímavé diskuse, nejenom o pandemii a očkování. Jeden z mých článků tam byl o českých cover verzích anglicky zpívaných písniček z osmdesátých let. Myslím, že snad skoro všechno tady byly cover verze 😊.
Brexit je velká tragédie. Ne moje osobní - já mám dobrou práci a moc mě to neovlivní. Ale je mi hrozně líto mladších lidí, třeba kvůli Erasmu. Možnost vycestovat pro studenty je nenahraditelná.Mým velkým snem je napsat knihu. Chtěl bych napsat něco o tom, že Češi, Slováci, Chorvati, Srbové a tak dál – že jsme všichni stejní, ale přesto jedineční. A že je hodně toho, co nás všechny spojuje.
Během pandemie jsem se naučil, že je hrozně důležité mluvit. I když se necítíš stoprocentně dobře, je důležité vyjádřit to a mluvit s někým. A když to děláš, uvědomíš si, že nejsi sám, pro koho je všechno tak trochu těžké. Většina lidí, se kterými mluvíš, je za to vděčná.Hodně lidí si myslí, že musí počkat, až se život vrátí do normálu. Ale já jsem velmi šťastný, že mám nové kamarády a že život po pandemii bude ještě zajímavější. Jsem dost pozitivní člověk. Všichni musíme hledat ty pozitivní věci.
Thank you to all who shared their lockdown stories with us!
Marie from Czech Courses